Historie ZUŠ Pardubice-Polabiny

 

 

Stručná historie školy

ZUŠ Pardubice – Polabiny s kapacitou 1 200 žáků poskytuje od svého založení základy vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech (hudební, taneční, výtvarný, literárně – dramatický), připravuje žáky ke studiu na středních školách uměleckého zaměření, na konzervatořích a odborně i ke studiu na vysokých školách uměleckých směrů.

Škola byla otevřena 2. února 1968 jako pobočka dosud jediné, neustále se rozvíjející LŠU v Pardubicích v Havlíčkově ulici. Během krátké doby se však zřetelně projevila potřeba samostatné instituce a tak od školního roku 1968/1969 existovaly v Pardubicích dvě lidové školy umění, v Havlíčkově ulici a v Polabinách. V prvních letech fungovaly v Polabinách pouze tři umělecké obory, od 4. února 1971 se začalo vyučovat i v oboru literárně – dramatickém.

S rostoucím počtem žáků se postupně rozrůstal i pedagogický sbor, v němž se za celou dobu existence školy objevila řada mimořádných pedagogických osobností. Z mnohé jmenujme alespoň Libuši Kazbundovou (hra na klavír), Libuši Bartošovou (hra na varhany), Otto Vašuru (hra na housle), Evu Malátovou (taneční obor), Dobromila Zahradníka (výtvarný obor), Miloslava Kučeru (literárně – dramatický) aj. I v čele školy se vystřídaly významné umělecké osobnosti – Milan Stříteský, Dobromila Truplová, Dobromil Zahradník, Vojtěch Javora a Jindřich Pavlík.

Smutnou kapitolou školy je její prostorová vybavenost. Za takřka čtyřicet let své existence se nepodařilo umístit všechny obory do jedné budovy. Roztříštěnost, mimořádně vysoký počet pracovišť a nejasná budoucnost neustále ztěžují práci celému pracovnímu kolektivu.

Přes všechna úskalí s výukovými prostorami pracovala od začátku na škole řada uměleckých kolektivů – smyčcový orchestr, pěvecký sbor, dechový orchestr, skupina pro taneční hudbu, komorní soubory, Dětské taneční divadlo, Studio uměleckého přednesu aj.

Škola vychovala řadu významných osobností našeho kulturního života. Za všechny jmenujme nejvýznamnější – Aleš Bárta (varhaník), Leoš Čepický (primárius Wihanova kvarteta), Radek Baborák (hornista), Jan Kolář (hobojista), Roman Novotný (flétnista), bratři Hajnové (tanečníci), Petr Dohnal (ředitel VČD, herec), Jolana Voldánová (moderátorka), Hana Schánělová (rozhlasová moderátorka), Regina Loukotová (architektka), Ivo Křen (výtvarník, pracovník VČM), Milana Šnajdrová (architektka) aj.

Pedagogové připravili desítky žáků ke zkouškám na vyšší typ uměleckých škol, řada z nich působí v současné době ve škole jako učitelé. Především se jim ale podařilo vychovat stovky mladých lidí, kterým se umění stalo každodenní potřebou.

Za dlouhou dobu své činnosti se polabinská škola stala nedílnou součástí kulturně – společenského života nejen sídliště a okolí, ale i celého města a regionu.