Hudební obor

Všechna povolání, která si Jakub vybral, by měla něco společného s hudbou nebo alespoň s rytmem. V pondělí by učil na naší zušce, v úterý řídil jako sbormistr pěvecký sbor, ve středu by byl hudebním režisérem v nahrávacím studiu, ve čtvrtek by jako mašinfíra na dráze drnkal v rytmu pražců na kolejích, v pátek by byl varhanářem, v sobotu ladičem pian a neděli by si už užíval jako rentiér. Jako neomezený vládce nad světem by si své budoucí činy nejdříve zodpovědně rozmyslel. Pak by se v naší zemi vrhl na reformu školství, financování kultury, podporu aktivních lidí a nakonec na plýtvání ve státní sféře. Celosvětově by rád změnil naše žití na dluh (jak ekologické, tak ekonomické). Ale originální recept na to všechno bohužel nemá. Jako fanouškovi sci-fi by Jakubovi nevadilo uvíznout v raketoplánu někde ve vesmírných hlubinách. A kdyby měl s sebou ještě všechny své blízké, mohla by to být i příjemná zkušenost. Na pustý ostrov by si vzal náhodně vybranou knížku Marka Orko Váchy ze své knihovny. A taky tužku a notový papír. Na něj by zapisoval melodie z empétrojky, co mu hraje v hlavě a kterou nosí vlastně všude s sebou. V naší době se Jakubovi žije dobře, ale láká ho atmosféra „zlatých šedesátých“ minulého století. Éru kultovních filmů, sklolaminátu, oblých tvarů, skvělé muziky, exotických účesů a společenských zvratů by rád chvilku okusil na vlastní kůži. Kouzelný předmět vlastně nepotřebuje, protože už má dirigentskou taktovku, kterou mnozí zaměňují za kouzelnickou hůlku. Bohužel se s ní dá „kouzlit“ jenom zvuk z orchestru. Ale! Vyčaruje s ní často i úsměv na tvářích druhých lidí. A to dělá rád!