Nikola učí tanec, což podle ní zahrnuje i práci choreografa, scénáristy, fyzioterapeuta, návrháře kostýmů, zpěváka nebo psychologa, takže má velmi barvité povolání, které by neměnila. Když přemýšlela nad naší otázkou, co jiného by ji bavilo, stala by se lesníkem, pak dřevorubcem a pak truhlářem, čalouníkem a nakonec by byla hotová nádherná židle s motivem mandaly a tu židli by postavila na jeviště a tančila by vedle ní jakožto „úkaz člověka a jeho práce“. Na pustém ostrově by poslouchala F. Chopina, ale také zvuk vln v příboji a četla Alchymistu od P. Coelha, a pozorovala moře a zapadající slunce. Moc nad světem by rozhodně nechtěla, jen by se snažila podnítit lidi, aby se k sobě samotným i ke svému okolí chovali vždy s úctou a pokorou. Kam by se ráda vypravila? Do let 50. a 60., zažít dobu Audrey Hepburn, Elvise a Beatles. Kouzelný předmět? Prsten z Arabely: „Stačilo by jen otočit a mohla bych si splnit cokoliv, na co bych právě myslela.“