Každý den v týdnu mám jiné povolání podle svých představ. V pondělí jsem tesařem nebo truhlářem, protože miluji poctivou práci s rukama a dřevem, která přináší řád, strukturu a hmatatelný výsledek. Úterý trávím jako architekt nebo restaurátor památek, což vyžaduje cit pro harmonii, historii a trvalou hodnotu. Ve středu pracuji jako pečovatel v hospicu, což je den plný pokory a lidskosti, a uvědomuji si, jak důležité je vážit si rodiny. Čtvrtek jsem zahradníkem nebo lesníkem, což mi umožňuje být v kontaktu s přírodou. Pátek pak věnuji práci novináře nebo editora investigativního časopisu.

Kdyby za mnou přišla delegace OSNa učinila mě vládcem světa s absolutní mocí, nejdůležitější by pro mě bylo dát děti, rodinu a starší generace na první místo. Vytvořil bych globální systém zajišťující bezpečné dětství, dostupné a kvalitní vzdělání pro každého a důstojné stáří. Rodiny by měly maximální podporu, aby nemusely volit mezi prací a časem stráveným s dětmi. Také bych ukončil beztrestnou korupci vytvořením apolitického nadnárodního orgánu s neomezenou mocí odhalovat a trestat korupci na nejvyšších místech tak, aby spravedlnost byla rychlá a viditelná. Do školních osnov bych zařadil povinnou výuku empatie, zaměřenou na emocionální inteligenci, řešení konfliktů, úctu k odlišnosti a aktivní péči o naši planetu.

Raději bych uvízl na pustém ostrově, protože nabízí prostor pro tvorbu, vnímání přírody a naději na záchranu, na rozdíl od omezeného čekání ve výtahu nebo raketoplánu. S sebou bych si vzal svou partnerku, protože žádná osobnost, živá či mrtvá, by mi nenahradila ten klid, který cítím při její přítomnosti.

Kdybych byl sám na pustém ostrově a mohl si vzít jen jednu knihu a jednu skladbu, vybral bych si souborné dílo Williama Shakespeara, v jehož hrách a sonetech je obsaženo vše od lásky přes zradu, spravedlnost, hněv až po krásu a šílenství. Každý den bych mohl číst něco jiného a přemýšlet. Jako skladbu bych si jednoznačně vybral T-Bone concerto od Johana de Meije která je skvělou ukázkou moderní hudby pro trombon s filmovým nádechem.

Kdybych mohl cestovat časem, chtěl bych navštívit renesanční Florencii v době jejího největšího rozkvětu v polovině 15. století. Především bych si však vybral konkrétní den, kdy měl můj otec pracovní úraz, abych mu zabránil jít do práce.

Jako správný fanoušek série Harryho Pottera bych chtěl vlastnit myslánku, která umožňuje objektivní sdílení vzpomínek – nejen co se stalo, ale i jak to ten druhý prožil. Chtěl bych ji použít jako nástroj pro mediaci a pochopení u soudních sporů, v politice i rodinných konfliktech.